Živá zahrada
Věděli jste, že se ježci pomalu stávají ohroženým druhem?
Co můžeme udělat pro ně i pro další návštěvníky nebo obyvatele naší zahrady?
Pestré prostředí
Zásadou zahrady, kterou mají obývat různé druhy živočichů je rozmanitost, tedy množství stanovišť, které mezi sebou volně přecházejí. Louka se postupně mění v mokřad s vlhkomilnými rostlinami až do jezírka. Louka je částečně otevřená a částečně stíněná sadem, místy přecházející v divoký koutek. Solitérní (samostatně stojící) stromy a mrtvé kmeny střídají skalky s teplomilnými druhy rostlin a s aromatickými bylinami. Živé ploty či skupiny keřů poskytují úkryt i potravu v podobě bobulí na podzim.
Můžeme si tak v podstatě vytvořit miniaturní krajinu, která bude obsahovat téměř všechna prostředí šířek a délek a potažmo tak nalákat i příslušné živočichy.
Úkryty a pelíšky
Jako úkryt pro obojživelníky, plazy, hmyz, pavouky a malé savce skvěle poslouží hromada listí a větví. Listí shrabujme mezi keře.
Pro ptáky a netopýry můžeme instalovat budky. Daleko lépe však poslouží staré stromy s dutinami. Pro hmyz a plazy včetně ještěrek jsou ideální suché zídky či hromady kamení v kombinaci s hmyzími hotýlky.
Další živočichy v zahradě také podpoříme, pokud ponecháme část kompostu po celý rok netknutou. Díky rostlinám můžeme vytvořit na zahradě řadu míst, kde se rozličná zvířata dosyta nasytí, ukryjí před predátory, přečkají zimu či dokonce najdou místo pro zahnízdění a rozmnožování.
Nejčastějšími obyvateli hmyzích hotýlků budou včelky samotářky. Ty sice netvoří med, ale zato rostliny opylují i v počasí, kdy včely medonosné zůstávají v úlu.
Ježek se přes den potřebuje schovat. Ponechme mu na zahradě koutek s vysokou trávou a hromadou větví nebo mu připravme ježčí pelíšek. Určitě ale ježky nenoste do záchranné stanice, jestliže nejsou viditelně zranění nebo nemocní. Ježkovi voči nesbírejte nás (pdf, MF DNES).
Bezpečí a soukromí
Odstraňme ze zahrady všechny prvky, které by mohly zvířatům ublížit jako nezakryté sudy a jiné nádoby na vodu, jezírka s kolmými břehy, nezakryté díry, čiré nebo zrcadlící se skleněné stěny.
Neizolujme si zahradu od okolí budováním neprostupných plotů. Máme-li zděný plot, vytvořme do něj alespoň otvory, které umožní živočichům prostupovat z okolní krajiny a navracet se do ní. Bez toho se k nám ježci či obojživelníci nedostanou. Někdy stačí jen díra v plotě. Neměla by však být jednosměrná. Ideálním řešením je samozřejmě plot živý, tvořený z našich původních bobulovitých dřevin.
Nerušme hnízdící živočichy a nepřibližujme se k jejich hnízdům.
Zahradám, kde se v noci pohybuje pes, se ježci většinou vyhýbají, proto není nic jednoduššího, než živou zahradu začít budovat někde v růžku, který pak můžeme oddělit, aby jeho obyvatelé měli klid.
Voda a potrava
Nemáme-li dostatek prostoru, nainstalujme alespoň bezpečné napajedlo. To je vhodné umístit na zem na volné prostranství, aby měli pijící živočichové možnost včas spatřit případného predátora a utéct. U nebezpečných nádrží stačí přidat šikmé hrubé prkénko nebo schůdky z kamenů.
V ideálním případě vybudujme zahradní jezírko. U jezírek nezapomeňme, že nesmějí mít kolmé břehy, aby se z nich vždy dostali jak živáčci, kteří omylem spadnou do vody, tak žáby a čolci poté, co se rozmnoží či přemění z pulců larev. Mělo by být stupňovité, hloubka u okraje by se měla pohybovat od 3 do 30 cm. Dno vyskládejme stupňovitě materiálem, po kterém se živočichům bude dobře vylézat ven. Zásobovat ho můžeme svodem dešťové vody. Ideální jsou jezírka dvě z toho jedno, které občas vyschne.
Živočichům můžeme potravu poskytovat po celý rok. Především se jedná o přirozenou potravu, ale nebojme se nainstalovat i krmítko.
Dřeviny a květiny
Pokusme se, pokud je to jen trochu možné, pěstovat původní druhy stromů, keřů a květin. Vybírejme takové druhy a odrůdy, které nejenže přinášejí bohatou a chutnou úrodu, ale poskytují také útočiště a potravu živočichům.
V případě ovocných stromů je například vhodné sáhnout po původních krajových odrůdách, které jsou nejlépe adaptované na místní podmínky, netrpí nemocemi a nabízejí bohatost vůní a chutí ovoce.
Semínka a sazeničky rostlin kupujeme od místních zahradníků s dotazem, zda se jedná o zdejší původní druhy. V obchodech nadnárodních společností původní rostliny většinou nenajdeme.
Další možností je nasbírat si semínka nebo sazeničky z okolní přírody. Tím neriskujeme, že si na zahradu zavlečeme něco nepůvodního, co se pak vysemení do okolní přírody, kde to pak bude dělat neplechu. Toto má ale svá přísná pravidla. Nikdy nebereme ohrožené nebo chráněné druhy a nikdy nebereme z chráněného území, parku či rezervace.
Trocha divočiny
Můžeme pěstovat plazivé či popínavé keře (například ostružiny a břečťan), své místo zde naleznou i divoké druhy rostlin. Vhodné je takový koutek umístit do méně navštěvované části zahrady, kde nikomu nevadí a zvířata mají potřebný klid. Přihoďte i hromadu nařezaného dřeva a kamení či tam ponechme starý mrtvý nebo postupně umírající strom, který také významně podpoří potenciál vaší zahrady.
Ponechme místa s vysokou trávou. Nakrátko sekaný trávník je téměř mrtvý a zvířata se mu z daleka vyhnou. Častým sečením nejen, že nepomůžete zvířatům, ale podpoříte rychlé vysychání půdy na vaší zahradě.
Najde-li se na naší zahradě koutek, kde dáme prostor i bodlákům či kopřivám, motýli nám poděkují.
V krátce střiženém trávníku je stejně života jako na betonové ploše. Hmyz sem zabloudí jen omylem a ježkům tak nenabízí ani úkryt ani potravu.
Kompost a hnojení
Používejme organická hnojiva jako kompost, hnůj a rostlinné výluhy. Upřednostňujme biologické způsoby ochrany rostlin podporou a cíleným nasazováním predátorů. Pamatujme, že i plevel má na zahradě své místo, proto ho neničme tam, kde nepřekáží.
Vlastní kompost obsahuje všechny potřebné živiny v ideálním poměru, a navíc do půdy navrací půdní život. Pro rostliny vyžadující chudý a kyselý substrát lze použít kompost z bukového či dubového listí, případně z mladých větviček jehličnanů. Nepoužívejme rašelinu, protože její těžba v přírodě je velice destruktivní.
Vyvarujme se jedovatých přípravků na hubení slimáků nebo třeba hlodavců. Ježek nebo ropucha se o nechtěné slimáky postarají. Bohužel invazivní plzák španělský jim moc nechutná. Při velkém zamoření tímto invazivním druhem je nejlepší použít slimáčí hlístice.
Ve správném kompostu často bydlí ježek. Raději do něj proto nezapichujme vidle!
Péče o kvetoucí louku
Anglický trávník může někomu připadat velmi pěkný, pro živočichy je ale synonymem nehostinné pouště. S kvetoucí loukou přichází hmyz, s hmyzem přichází živočichové, kteří se jim živí – jako jsou třeba všichni naši pěvci, ještěrky, netopýři a spousta dalších. Louka představuje potravu, úkryt a místo pro rozmnožování.
Kvetoucím bylinám škodí zejména právě časté kosení na krátkou délku. Nestíhají pak vysemenit a časem převládnou trávy a rostliny s přízemní růžicí.
Pokud chceme mít zahradu plnou květin a motýlů, je potřeba, co nejvíce potlačit trávy a podpořit květiny.
Při sekání zkusme občas zaměnit motorovou sekačku za tradiční kosu či srp.
„Vykašleme se na anglické trávníky a betony.
Nechme naše zahrady co nejvíce přirozené. Nejen pro ježky…“
ANDREA RŮŽIČKOVÁ
herečka a modelka
Jak na to? Mozaikovitým sečením
1. Při sečení se naopak musíme soustředit na místa, kde zrovna kvetou traviny. Trávy dozrávají postupně od května až do září a pro jejich potlačení je třeba je posekat právě v době kvetení (metání).
2. Pokud není možné věnovat se výběrovému sečení trav, řešením je kosení postupné. Rozdělíme si plochu například na tři úseky, které budeme s časovým odstupem kosit zvlášť 1x až 2x ročně. Vybíráme primárně místa, kde zrovna kvete nejméně bylin. Hmyz se mezi jednotlivými pásy bude postupně přesouvat.
3. Osivo pro výsev nebo dosev květnatých luk se dá zakoupit, ale mělo by vždy jít o osivo regionální.
Jak na správné sečení luk a zahrad?
DAVID ČÍP
ochránce přírody
Pokud chcete kvetoucí louku i ve vašem okolí, pokuste se kontaktovat svého starostu a městské služby s prosbou o mozaikovité sečení trávníků. Můžete jim nabídnout ukázky praxe z Českých Budějovic:
Co nabídnout motýlům a čmelákům?
Čmelákům a motýlům je třeba nabídnout kvetoucí byliny a dřeviny po co nejdelší období v roce. Například čmeláci se budí již brzy z jara, kdy kvetou jívy, podběly a sněženky. Kvetoucí bylinky na podzim mohou zase pomoci při opožděné zimě přežít stále bdělým motýlům.
Motýly navíc zajímají jejich živné rostliny, na které kladou vajíčky a kterými se housenky následně živí (např. mateřídouška, kopřiva, štírovník, fenykl nebo třeba hloh). Poletí také za suchým úkrytem, kde mohou přečkat zimu – může to být naše půda nebo ztrouchnivělé dřevo.
Jako zdroj nektaru a pylu se nejlépe jeví aromatické rostliny, hlavně hluchavkovité (např. dobromysl, meduňka, máta, šalvěj, mateřídouška), miříkovité (např. kopr, koriandr, kerblík) a bobovité. Dále chrpa, levandule, pcháč, skvělý je sadec konopáč a bez chebdí. Dobře poslouží také kopretina, slunečnice či měsíček.
Čmeláci kromě slunečnic navštěvují rádi i různé bobovité rostliny (např. jetel nebo hrách). Vykvést a vysemenit můžeme nechat i mnoho zelenin jako např. ředkvičku, kopr, kadeřávek, černý kořen nebo salát.
